Ať už se jedná o budovy s klasickým tepelným tokem z interiéru do exteriéru (rodinné a bytové domy, haly  apod.) nebo o budovy s obráceným tepelným tokem (chladírny, mrazírny), vždy musí být před a při měření termokamerou dostatečný rozdíl teplot vzduchu mezi interiérem a exteriérem. Nejméně 10 hodin před měřením termovizí by měl být rozdíl teploty mezi interiérem a exteriérem minimálně 10 °C (doporučuje se alespoň 15°C) nebo 3/U, kde U je součinitel prostupu tepla konstrukce. Čím vyšší je rozdíl těchto hodnot, tím je termovizní měření přesnější a průkaznější. Výkyvy teplot by měly být co nejmenší. Pokud to není vysloveně požadované, nesmí na objekt při měření svítit slunce. Proto se měření termokamerou obvykle odehrává časně ráno před východem slunce případně při zatažené obloze. Termovizní měření nelze provádět při mlze, hustém dešti nebo padajícím sněhu, protože voda je pro infračervené záření zcela nepropustná.

  • Pomocí termokamery (termovize) je možné měřit pouze teplotu povrchunelze měřit vnitřní teplotu ani tělesa v pozadí.
  • Mnoho, pro lidské oko průhledných materiálů, jako např. sklo není transmisivních (prostupných) pro dlouhovlnné infračervené záření. Tyto materiály se pak chovají spíše jako zrcadlo.
  • Pokud elementy, které leží pod povrchem tento povrch tepelně ovlivňují kondukcí, je možné často pomocí temokamery (termovize) rozpoznat strukturu těchto objektů. Přesto měří termokamera (termovize) pouze povrchovou teplotu. Přesné termovizní měření těchto elementů není možné.

Pro zajištění efektivního termovizního měření je nutné, aby bylo prováděno za chladného počasí a budova musí být zároveň vytápěna. Nejlepších výsledků se dosahuje při maximálním rozdílu vnitřní a venkovní teploty. Vhodná venkovní teplota pro provádění termovizního měření budovy je do +5 °C, lépe však do 0 °C. Při venkovním měření termokamerou nesmí pršet nebo sněžit. Rychlost větru by při venkovních měření měla být menší než 3m/s, aby nedocházelo v přílišnému ochlazování konstrukcí.